Bajkal 2014

Besedu na kterékoli z témat na tomto webu v rozsahu 60-150 minut je možné zorganizovat kdykoli po dohodě s pořadatelem.

Ahoj,

Nedávno jsem se vrátil ze svého čtvrtého Bajkalu, který byl zase jiný, než všechny předcházející... Výprava proběhla 24.2. - 22.4. 2014. Přijeli jsme s Martinem vlakem do Irkutska a pokračovali dále k mongolskému jezeru Chovs gol. Přes loňská ujištění náčelníka z pohraniční obce Mondy, který tvrdil, že s platným vízem nebude s přechodem hranice problém, nás dále prostě nepustili. Nepomohlo vyjednávání, ani pokusy o úplatek... Zkrátka nic!

Na řadu přišla záložní varianta - přejezd do Severobajkalska a přechod severní části Bajkalu na ostrov Olchon. Vyrazili jsme z nedaleké dědiny Selo Bajkalskoje, a to na bruslích!!! Velmi příjemné překvapení, protože tady na severu bývá na ledu obvykle sníh. První noc se povedla ve staré lovecké chatičce na břehu, druhá ve stanu na ledu (-21 °C) a třetí a čtvrtou noc jsme spali u mého známého, u něhož jsme se den zdrželi na návštěvě. Po dalších čtyřiceti kilometrech (140 celkových) jsme dobruslili následující večer do zátoky Zavarotnaja k dalším známým.

Martin po dni odpočinku pokračoval dále k Olchonu. Já se ještě 2 dny zdržel štípáním dřeva, pak se s kamarády svezl v Nivě, a opět jsme se sešli v Chužiru na Olchonu.

Po dvou dnech v luxusu (teplo, jídlo, sauna...) chtěl Martin pokračovat samostatně dál a vyrazil směr Kultuk. Já jsem podnikl cestu okolo Olchonu a udělal 3/4 z téměř dvousetkilometrového okruhu za 3 dny. Šlo mi hlavně o nádherný východní břeh ostrova, zatímco jihozápadní čtvrtinu po malém moři jsem už znal z dřívějška. Martin dobruslil a došel úspěšně do Kultuku a znovu jsme se sešli 27.3. v Irkutsku, odkud on už zamířil domů, zatímco já jsem v neděli 30.3. po osmé ráno vyzvedl na letišti Petru s druhým Martinem, řečeným Kuko. Tím se výprava stala mezinárodní, neboť Kuko je Slovák.

Mimořádně teplá zima nás donutila znovu improvizovat a místo trasy Listvjanka - Olchon se posunout přímo k ostrovu, který je oproti Listvjance o 200 kilometrů severněji, a vyrazit na sever, kolem jeho východního břehu. Petra si chtěla za každou cenu v Bajkalu i zaplavat, ale naštěstí jen krátce... To já jsem skupinu zdržel víc, při hledání ztracených rukavic...

Po třech dnech kochání se fantasticky krásným východním břehem jsme dohnali Poláka Piotra, kterému jsme dali přezdívku Mister Tomorrow, a dne čtvrtého vstoupili v osadě Uzury na pevninu ostrova. Přespali v bani (sauně) u opuštěného domu a další den prošli severním cípem Olchonu na mys Choboj a zpátky. Dále se svezli s místními rybáři, viděli zblízka, jak se chytá do sítí a "vypustili draka" při pětihodinové chůzi do Chužiru. Ryba totiž musí jak známo plavat! A ty námi pozřené plavaly hlavně ve vodce...

Kuka začala zlobit oteklá achilovka, pročež si pořídil parádní "boty do rakve" za 350 rublů. Byli se s Petrou projet na kolech, prozkoumat obchody, muzeum, galerii atd. Pár hodin denně jsme trávili štípáním dřeva a Petra pomocí v kuchyni, čímž jsme si odpracovali ubytování a stravu.

Nakonec jsme se nechali dovézt k posvátnému ostrovu Ogoj, přešli pět kilometrů přes průliv a strávili na něm poslední Bajkalskou noc. Ráno se šlo zpět. Dvouhodinovou procházkou po bezlesých vršcích jsme zakončili "chodeckou část" výletu a maršrutkou zamířili do Irkutska. Cesta byla zpestřena překonáním průlivu Malá Olchonská Vrata na palubě vznášedla. Pak už jen prohlídka města, nákupy suvenýrů a odlet, respektive můj odjezd vlakem domů. Ten samozřejmě trval déle a zúčastnil jsem se ještě například Bajkalsko - Mongolského festivalu v Moskvě, který mě jen utvrdil v tom, že je třeba se do toho Mongolska fakt mrknout!!!

Oceňuju Petru, která ač "slabá žena" neměla problém a připomněla pravidlo, že " ženská vydrží víc, než člověk"!

Tady je její pohled: http://dopohody9.webnode.cz/news/bajkal-2014